Není nikdy pozdě na to, naučit se jezdeckému umění. Začít se dá v podstatě kdykoliv, ale jako u každého sportu i zde platí - čím dříve, tím lépe. Děti bývají ohebnější většinou i učenlivější, ale zase na rozdíl od dospělých si neuvědomují riziko úrazu. Klíčem k tomu, jak se naučit správně jezdit, je vzájemná důvěra. Jezdec musí věřit ve své schopnosti a kůň musí důvěřovat jezdci. Jediný způsob, jak této rovnováhy může začátečník dosáhnout, je najít dobrého instruktora, který ho naučí chovat se v sedle i mimo něj přirozeně a klidně.
Správný sed na koni
Správný sed je podmínkou pro spolehlivé a bezpečné působení na koně během jízdy. Jestliže kůň stojí, sedíme v nejhlubším místě sedla, takže naše těžiště je nad těžištěm koně. Nohy se dotýkají sedla, uzdy směřují dolů dopředu, kolena se opírají o sedlové polštářky, lýtka jsou volně spuštěna, chodidla se opírají o třmeny, paty směřují dolů. Ramena máme volně spuštěna, ruce ohnuté v loktech, záda v kříži máme uvolněná a kolmá, hlavu máme zvednutou. Náš loket přes otěže až k udidlu v tlamě koně tvoří přímku. Ruka udržuje s tlamou koně pružný kontakt.
Při kroku koně, nedochází při našem sedu k žádným zvláštním změnám. Ruka udržuje jemný kontakt s tlamou a kříž se zlehka poddává kroku koně.
V lehkém klusu nakloníme trup kupředu, snažíme se nechat splynout náš pohyb s pohybem koně. Opíráme se o kolena a třmeny, odlepujeme se od sedla, to je tzv. vysedávání v rytmu klusu, když jsou jedny protilehlé nohy koně na zemi, dosedáme v sedle, když jsou v této fázi druhé dvě nohy, zvedáme se. Podle toho v jakém okamžiku se zvedáme a kdy se vracíme do sedla, rozlišujeme klus na levou nebo pravou přední nohu koně.
Sed při pracovním klusu spočívá v tom, že se ze sedla nezvedáme, jenom měkce sedíme a splýváme s pohybem koně, což nám značně pomůže při ovládání zvířete. Důležité je patřičné uvolnění křížového svalstva (aby se jezdec nezvedal ze sedla).
Při cvalu rozlišujeme dva druhy sedu. Pracovní sed je takový, kdy se nezvedáme ze sedla, sedíme zlehka a vytváříme jakoby jeden celek s koněm. Přitom nepohybujeme tělem (nejezdíme na sedle odzadu dopředu), to totiž narušuje rovnováhu koně, jenom se měkce podáváme v kříži a sledujeme pohyb koně. Odlehčený sed používáme při jízdě v terénu a parkuru a také při jízdě rychlejší. Při takovém sedu se mírně nakláníme kupředu, zkracujeme otěže, zlehka se v sedle zvedneme, zůstáváme v takové poloze a citlivě sledujeme pohyb koně. Přecházíme-li do volnějšího pohybu, vždycky musíme nejdřív plně dosednout a chceme-li koně zadržet při jízdě v lehkém klusu, vždycky nejdřív přejdeme do klusu pracovního.
První cvičení na koni, jako je nasedání, sesedání, správné držení těla při chůzi i klusu, umění správného vysedávání, správné držení otěží a nohou ve třmenech, to vše se má vzhledem k bezpečnosti dít na lonži - kůň se pohybuje v kruhu na lonži, kterou drží instruktor. Tak nemusíme koně ovládat, v první fázi vlastně plní úlohu přístroje, se kterým se učíme jezdit. Díky tomu se náš sed zdokonaluje, když se můžeme soustředit jen na sebe.
Každý druh sedu souvisí s délkou třmenových řemenů, tj. řemenů, na kterých jsou zavěšeny třmeny. Podle druhu sedu a působení na koně volíme patřičnou délku třmenových řemenů a příslušný druh sedla.
